Mušky Drosophila .. záletnice nevěrné

Sedím si tak v práci a čtu si článek o délce pohlavního aktu octomilek. (Celý článek zde: https://osel.cz/index.php?clanek=5836 ) Někde v pozadí mé mysli objevuje se nápad. Udělejme si pokus. Experiment. Asi každý, kdo zabrousil sem, na tyto stránky, chová nějakého toho mazlíčka, ať už více či méně pomazlení schopného. Jaký by to asi mělo dopad na úspěšnost rozmnožení, daného subjektu, kdyby byl nejprve samec záměrně umístěn do nádoby s jiným samcem a až poté do nádrže se samičkou. Je možné, že by diky "samčí paranoie" kopuloval příslušník déle/intenzivněji? Kdo zažil ten pocit, kdy desetkrát denně pozorujete dění v teráriu, jestli se náhodou neobjevila ooteka, kokon či vejce, dá mi za pravdu, že by uvítal jakékoli zvýšení pravděpodobnosti úspěchu svého snažení. Žádám proto Vás, aby jste i vy (to je jak nábor do armády strýčka Sama) zapojili své chovance do tohoto pokusu, neb na jednom či dvou případech mého "bádání" nelze stavět teorii. Své zkušenosti a připomínky sdělujte do diskuse pod článkem.

Proč si myslím, ze by to mohlo klapnout:

1) Většina tvorů nemá v přírodě problem se množit, ale v zajetí už je to horší. Přírodou řízená potřeba rozzsévat právě ten svůj gen dál, je i u lidí umocněna přítomností dalšího samce. Kdo zkusil trojku, dá mi za pravdu, že se "snažil" mnohem víc :)) . Je možné, že absence dalšího "samčího elementu", v chovu snižuje potenci jedinců